8 let od Big One: Původně jsem měl jen komentovat, vzpomíná Esfandiari

Je pravdou, že v posledních letech nám poněkud otrnulo a turnaje s milionovým vstupným už nejsou až tak výjimečnou záležitostí - celkem jich bylo odehráno již pět, přičemž loňský londýnský Triton Million se díky v librách vedenému buy-inu stal tím vůbec nejdražším v historii. Když se ale o sedmiciferném vstupném do pokerového turnaje někdo zmínil ještě tak před deseti roky, musel se připravit na případné klepání na čelo ze strany svých posluchačů.

V praxi se myšlenka gala-turnaje poprvé zhmotnila v roce 2012 a, nic naplat, $1.000.000 WSOP Big One for One Drop byl pokerovou událostí par excellence. Astronomické vstupné během letní WSOP složilo 48 hráčů, skoro $43milionový prizepool byl rozdělen mezi devítku finalistů a složení heads-upu je vepsáno do pokerových učebnic: Sam Trickett musel po vyložení poslední ruky pogratulovat Antoniu Esfandiarimu, jehož vítězná odměna narostla na bezprecedentních $18.346.673. Připomínáme, že se psal rok 2012 a dnes tak rozvinutá high stakes scéna byla stále teprve v plenkách.

Dnes, 1. července, uplynulo osm let od rozehrání ostře sledovaného Big One. Když bylo 3. července hotovo, na ramenou nošený teheránský rodák mohl pózovat s hromadou bankovek, která v sobě ukrývala největší pokerovou prémii historie. Tehdy 33letý hráč navíc obdržel svůj druhý zlatý náramek, přičemž od jeho vítězné debutu v podstatně skromnějším $2.000 Pot-Limit Hold'em eventu během WSOP 2004 uplynulo osm let. Čekání na třetí zlatý triumf bylo mimochodem podstatně kratší, již na konci září 2012 Antonio zvítězil v €1k NLHE eventu během WSOP Europe ve Francii.

Doyle Brunson se stal prvním mužem, jehož kombinované výhry z živých turnajů přesáhly milion dolarů. Jamie Gold se stal prvním hráčem, jenž jedinou trefou zabil více než deset milionových much - konkrétně jich po triumfu v Main Eventu 2006 bylo dvanáct, šampion rekordního vydání si odnášel rovných $12.000.000. Jako další pokerovou hranici posunul Esfandiari, o post autora té vůbec největší trefy jej až vloni připravil Bryn Kenney, paradoxně až runner-up Triton Millionu.

Pamětníci jistě na debut milionového klání s láskou vzpomínají, nováčci mohou vzít zavděk krátkou lekcí z pokerové historie. A jak se k osm let starému turnaji staví jeho hlavní hrdina? Pro odpověď je nejlepší zajít si přímo ke zdroji: sám „kouzelník“ Antonio se v rámci projektu Run It Back z dílny společnosti Poker Central vrátil k památnému eventu.

Lepší život? Tak by to měl každý vítěz Big One

Společně s uznávaným pokerovým novinářem Remkem Rinkemou Antonio zhlédl hodinu a půl trvající sestřih třetího a závěrečného herního dne. Tehdy se k finálovému stolu vracelo osm nejúspěšnějších, výplatní struktura byla až brutálně top heavy; všem osmi sice z kapsy čouhalo už minimálně $1,4 milionu, první payjumpy byly ale spíše kosmetického rázu a ještě třetí v pořadí měl získat „jen“ $4.352.000. Pro runner-upa už bylo připraveno $10.112.001, pro šampiona pak již zmíněných více než $18 milionů. Byli to právě pozdější účastníci heads-upu Esfandiari a Trickett, kteří do dohrávky vstupovali s výrazným náskokem na zbytek pole.

A i kvůli tomu možná z Antoniova dobového rozhovoru krátce před startem finále čišelo obrovské (a zdravé) sebevědomí. Měla tohle být chvíle, ptala se Kara Scott, na kterou Esfandiari čekal od okamžiku, kdy se o Big One poprvé dozvěděl? „Tak je to rozhodně správně. Když jsem se o tom poprvé doslechl, vlastně jsem ani nevěřil, že se to podaří spustit. Milionový buy-in za účast v pokerovém turnaji je šílený. Být u finálového stolu, to je opravdu splněný sen.“ Kdyby snad Antonio skutečně zvítězil, odešel by do důchodu? „Nejprve to musím poupravit: nejde o to kdyby, ale až. Až vyhraju, prostě se postarám o svoji rodinu, budu dělat více věcí, více cestovat, užívat si to.“

Tak pravil Esfandiari na počátku července 2012, jen pár hodin před životním triumfem. O osm let později už úspěšný čtyřicátník může zodpovědně odpovědět na dotaz, zda tohle vítězství skutečně změnilo jeho život: „Určitě, rozhodně to vylepšilo podmínky mého života. Ne, že by snad nestál za nic nebo tak podobně, ale prostě každému, kdo v tomhle turnaji zvítězí, to ten život jistě změní.“

O něco zamyšleněji pak Antonio pokračuje: „Je zajímavé sledovat můj starý rozhovor a to, jak moc jsem si věřil ve své vítězství a jak jsem na tu stage nastoupil. Je to osm let, očividně jsem tehdy byl jinou osobou a je fakt zajímavé sledovat, jak jsem tehdy byl odhodlaný v tom turnaji vyhrát.“

Vyhrát? Původně jsem to měl komentovat

Jak se vůbec Esfandiari k milionovému turnaji dostal? „Původně jsem měl komentovat finálový stůl, v těch časech jsem toho spoustu odkomentoval v Main Eventech. Z myšlenky, že bych měl vůbec dát dohromady milionový buy-in, jsem ani nebyl nijak zvlášť nadšený, protože nerad po někom cokoli žádám, rád se starám sám o sebe a vlastně jsem nikdy nikoho nestakoval, ani sám nebyl sponzorován. Vážně jsem tedy neplánoval hrát, domluvené bylo komentování. Pak za mnou ale přišel kamarád s tím, že když budu hrát, rád by si koupil 20 %.

Byl jsem docela šokovaný: ,To po mně jako vážně chceš hodit 200 tisíc, abych si zahrál tenhle turnaj?' OK, to mě přivedlo k myšlence, zda dokážu prodat další kousky akce a zapojit se do toho eventu. Rozeslal jsem pár zpráv a - na to nikdy nezapomenu - asi za tři nebo čtyři hodiny jsem v podstatě prodal skoro víc akce, než jsem chtěl. Vlastně jsem musel jít za jedním kamarádem a zeptat se ho, zda můžu koupit nějaké kousky zpátky, protože jsem jich chtěl mít víc. Tak to tedy bylo; původně jsem ani nechtěl hrát, ale kvůli tomu jednomu příteli jsem do toho naskočil.“

K účasti v premiérovém milionovém eventu jeho pozdějšího vítěze povzbudila i nevšední hráčská sešlost. „Tohle prostě nebyl turnaj, kde by všechna místa zaplnili, abych tak řekl, pokeroví čarodějové. Hrát u stolu plného takových kouzelníků, to podle mého názoru není zábava. Nezajímá mě, jaké jsou tam výhry a co je v sázce; pokud nejsem u stolu, kde si užiju aspoň trochu zábavy, tak mě to příliš nezajímá. Tady se měli sejít podnikatelé z celého světa a samozřejmě i nějací hráči jako Phil Hellmuth, lidé, se kterými je hra zábavnější. Věděl jsem, že to bude zábavný event a to mě docela navnadilo, protože rád, pokud je to možné, u stolu svádím slovní bitvy.“

Handa, která pohla dějinami

V dalších minutách na obrazovce mimo jiné běží záznam cooleru, v němž se David Einhorn s A , A  zdvojnásobil skrze Antoniovy pocket K , K . Tahle ztráta pozdějšího vítěze příliš nebolela; přestože ztratil 17 % stacku, stále se držel na turnajovém chipleadu. Esfandiari však zavzpomínal na stejnou situaci z dřívějšího průběhu turnaje. Tu si, k jeho štěstí, vyzkoušel na té lepší straně cooleru.

„Ještě před finálovým stolem jsme s Jasonem Mercierem odehráli handu, kde on měl krále a já měl esa. Tehdy došlo k obrovskému přesunu equity.“ Remko, který handě přihlížel jako reportér, vzpomíná, že by v sále Ria bylo slyšet spadnout špendlík na podlahu. Antonio pak dodává: „On byl na buttonu, já na small blindu, on otevřel, já rasinul, on re-raisnul, já re-raisnul a on dal plnou a já si řekl: tak jo, pojďme na to, hlavně ať tam uprostřed nepřistane král - ještě před tím, než jsme otočili svoje handy. Nedávej tam krále a budu na tom dobře. Žetony jsou v turnaji všechno a právě tahle handa mi dala stack, který jsem měl. Kdyby všechny ty chipy skončily u Jasona, pak by právě on byl velkým favoritem na heads-up a kdo ví, co by se mezi ním a Sam Trickettem stalo. Vlastnit ten stack, to bylo to nejpodstatnější.“

Když naopak poposkočíme na samotný závěr záznamu, Antonio vzpomíná na týdny a měsíce po svém slavném vítězství. „Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se stalo. Nebylo to tak, že by to na mě dolehlo hned na místě. Až po pár týdnech mi došlo, co se událo a co to udělalo s mou kariérou, mým životem. Bylo to ale opravdu příjemné a v myšlenkách se vracím k tomu konkrétnímu okamžiku vítězství a právě ten byl lepší a větší než jakýkoli jiný stav, který jsem v životě prožil. Tehdy jsem neměl děti, takže to bylo číslo jedna. Bylo to tak euforické, utopické, neuvěřitelné a v životě už asi něco podobného nezažiji. I kdybych vyhrál nějaký další velký turnaj, už to nebude stejné. Snad jen vítězství v Main Eventu by se tomu mohlo přiblížit.“

Run It Back: Antonio Esfandiari a Big One for One Drop